Navrhovatel zákona by měl poté provést analýzu problému s využitím dostupných socio-ekonomických dat, kterou by měl následně předložit ke konzultaci veřejnosti.
Pokud by navrhovatel zákona měl za povinnost po provedení analýzy problému povinnost předložit tuto analýzu ke konzultaci veřejnosti, mohla by díky tomu ohledně takového návrhu zákona proběhnout informovaná veřejná debata o tom, zda má smysl takový zákon přijímat.
Zdroje:
- Čl. 13, odst. 1, písm. a) Úmluvy Spojených národů proti korupci, 14.12.2005
- Evropská komise: Pracovní dokument útvarů Komise, Zlepšování právní úpravy, (COM(2015) 215 final), str. 63 - 85
- Evropská komise: Repertoár nástrojů pro zlepšování právní úpravy, SWD(2015) 111, str. 14 – 21, 65 – 72, 299 - 300
- Úřad vlády ČR: Vládní koncepce boje s korupcí pro léta 2015 – 2017, Kapitola 2.1.2., str. 5
- Vláda ČR: Úřad vlády ČR: Akční plán boje s korupcí na rok 2015, str. 4
- Usnesení Vlády České republiky ze dne 13. srpna 2007 č. 877 Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace (RIA) 2007, v aktualizovaném znění z roku 2011, str. 12, 13
- Metodika pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů, Ministerstvo vnitra ČR, duben 2010
- Kohout, P. a kol., Sborník textů pracovní skupiny pro boj proti korupci, Národní ekonomická rada vlády, Boj proti korupci, červen 2011, str. 88- 89
- Povolná, V., Jak se podílet na přípravě (nejen) zákonů - Manuál o účasti veřejnosti při přípravě právních předpisů, Ekologický právní servis, září 2007, str. 32
- Vondráček, O., Havrda, M., 21 receptů – Protikorupční kuchařka, Recept 13: (Ne)Kvalita českých zákonů, prosinec 2013
Více o metodologii
Zdůvodnění a zdroje